Proč děti potřebují “zažít nudu”?

V písničce od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře “Zažít nudu - vadí” je nuda brána, jako ta nejhorší věc, co se nám může stát. Ale i ta nuda je občas zapotřebí.

"Já se nudím." Tahle věta dokáže v rodiči spustit skoro automatickou reakci a honem najít činnost - pustit pohádku, navrhnout hru, zkrátka cokoliv, jen aby nuda zmizela. Nuda totiž v nás často vyvolává pocit, že jsme jako rodiče něco zanedbali, že bychom měli mít připravený program na celý den.

Jenže nuda není u dětí problém, který je potřeba co nejrychleji vyřešit. Je to stav, který dětský mozek potřebuje a čím víc ho dětem nabídkou zábavy bereme, tím hůř se pak samy baví.

Co se v dětské hlavě děje, když se "nudí"

Nuda není prázdno. Je to stav, kdy mozek nemá vnější podnět, na který by se soustředil, a proto se obrací sám k sobě. U dítěte se rozvíjí:

• fantazie a představivost - dítě si samo vymýšlí, co bude dělat,

• schopnost plánovat - musí rozhodnout, jak si hru postaví, s čím a jak,

• vlastní iniciativa - protože mu nikdo neřekl, co má dělat, takže musí přijít s vlastním nápadem,

• tolerance k nepříjemným pocitům - dítě se učí, že nepohodlný pocit nudy časem odezní

Tohle všechno jsou dovednosti, které vznikají jedině tehdy, když má dítě prostor a čas, ve kterém mu nikdo neříká, co má dělat.

Proč přeplněný program dětem spíše škodí

Dnešní děti mají často nabitější kalendář než jejich rodiče. Jeden kroužek střídá druhý, a když je chvíle volna, tak jsou děti často u obrazovek. Ani se v podstatě nestihnou nudit a pak si:

• Dítě zvyká na to, že zábavu vždy zajišťuje někdo jiný. Přestává hledat vlastní nápady, protože to nemusí dělat.

• Ztrácí se prostor pro vlastní hru. Volná hra (narozdíl od té vedené dospělým nebo kroužkem) je přitom to, při čem se dítě nejvíc učí řešit problémy, spolupracovat a regulovat emoce, rozvíjet fantazii.

• Snižuje se odolnost vůči nudě. Dítě zvyklé na neustálou stimulaci hůř snáší i krátké chvíle bez podnětu, což se pak projeví jeho rozmrzelostí  třeba v čekárně u doktora, v autě nebo v obchodě ve frontě.

  

Co udělat, když dítě řekne "nudím se"

Není potřeba nudu vyřešit za dítě. “Stačí” ji ustát (i když je to právě to nejtěžší pro nás rodiče) 

a k tomu může pomoct pár jednoduchých zásad.

1. Neskákejte hned do role bavitele

Když dítě řekne, že se nudí, není to výzva k tomu, abyste mu vymysleli program. Zkuste místo návrhu vrátit otázku zpátky: "A co by tě bavilo dělat?" nebo "S čím sis dneska ještě nehrál/a?"

2. Vydržte to nepohodlí

Prvních pár minut nudy bývá pro dítě (i pro rodiče) nepříjemných. Dítě může fňukat, chodit kolem vás, opakovat "nudím se" pořád dokola. To je normální fáze, v ní se rozhoduje, jestli sáhne po vlastní hře, nebo počká, až mu ji někdo naservíruje. Čím déle vydržíte nezasáhnout, tím větší šance, že přijde s vlastním nápadem.

3. Omezte "automatickou zábavu"

Obrazovka, na kterou dítě sáhne při první známce nudy, je nejrychlejší cesta, jak nudu zahnat 

a zároveň nejrychlejší cesta, jak dítěti vzít příležitost naučit se ji zvládat samo. Nejde o to obrazovky úplně zakázat, ale nenechávat je jako výchozí odpověď na každou volnou chvíli.

4. Připravte prostředí, ne program "na nudu"

Místo naplánované aktivity stačí mít doma dostupné otevřené hračky a materiály, které samy o sobě nenabízí jeden jasný způsob použití - kostky, látky, krabice, přírodniny, výtvarné potřeby. Dítě si s nimi samo najde, co a jak si postaví nebo vymyslí.

5. Nechte prostor i v běžném programu

Nemusíte rušit kroužky, ale zkuste mezi nimi nechávat volný čas, kdy dítě ví, že nic konkrétního nemusí, a je jen na něm, co si vybere.

Kdy je nuda skutečně dlouhodobě v pořádku a kdy stojí za pozornost

Krátké chvíle nudy, které dítě samo zvládne vlastní hrou, jsou zdravé a žádoucí. Pokud ale nuda přetrvává dlouho, opakovaně vede jen k neklidu nebo vzteku a dítě si samo nikdy nenajde vlastní činnost ani s dostupnými hračkami, může to signalizovat, že potřebuje víc podnětů nebo pomoc hru začít, tady už má smysl dítěti víc asistovat, případně to probrat s pediatrem. 

Nuda není mezera, kterou je potřeba rychle zaplnit. Je to prostor, ve kterém se rodí fantazie, samostatnost a schopnost vydržet nepříjemný pocit, aniž by ho hned někdo vyřešil za dítě. Až příště uslyšíte "já se nudím", zkuste to nebrat jako úkol pro sebe, ale jako začátek něčeho, co si vaše dítě právě chystá vymyslet samo.