Když děti cítí víc, než umí říct: Jak porozumět emocím dětí a být jim oporou

Emoce. Jedno jediné slovo a tolik se za ním skrývá. Chceme po dětech, aby je zvládaly, aby se “nevztekaly a nebrečely”, aby byly “hodné”. A přitom kolikrát cloumají i s námi, s dospělými. Jak můžeme po dětech chtít, aby se v emocích vyznaly samy? A uměly je zpracovat. Pojďme se podívat na to, jak dětské emoce vznikají – a co můžeme jako rodiče udělat proto, abychom dětem pomohli jim porozumět a zvládat.

Proč bychom bez emocí nepřežili?

Při narození je dětem dán do vínku celý arzenál emocí. Ať už se jedná o radost, smutek, strach, hněv nebo překvapení, všechny jsou přirozené a nezbytné pro naše přežití nejen z biologického, ale také ze sociálního hlediska. Pomáhají nám rychle reagovat, rozhodovat se a navazovat vztahy. Bez emocí bychom nerozpoznali hrozby nebo na ně reagovali příliš pomalu. Například díky strachu se zvyšuje srdeční tep a tělo se aktivuje na boj nebo útěk. 

Emočně nabité zážitky si také lépe pamatujeme a formují naše budoucí chování. Bez emocí bychom jen stěží vytvářeli a udržovali pevné sociální vazby, které nám umožňují žít ve skupině, která je silnější než jednotlivec. Díky emocím jsme schopni vcítit se do druhých, což je klíčové při výchově našich dětí.

Jak se emoce u dětí postupně vyvíjejí?

Jsou v dětech přítomny od prvního křiku při narození. Postupně se vyvíjejí spolu s mozkem, sociálními vztahy a zkušenostmi. Vývoj emocí netrvá jen celé dětství, ale v jistém smyslu pokračuje celý život. Emoční centrum mozku se vyvíjí dříve než prefrontální kortex, což je oblast zodpovědná za logické myšlení, rozhodování a mimo jiné i sebeovládání. A to je právě důvod, proč malé děti neumí emoce zpracovávat a regulovat. Prefrontální kortex se samozřejmě postupně rozvíjí, ale plné zralosti dosahuje až kolem 25 let. 

Děti začínají rozlišovat své základní emoce zhruba mezi 2. a 3. rokem a umí je také pojmenovávat, např. “Jsem smutný”. Rovněž chápou jednoduché příčiny emocí. Kolem 4 až pátého roku věku již rozpoznají emoce u jiných osob ve svém okolí a kolem 7 až 8 roku začínají chápat složitější pocity jako jsou vina nebo stud. V tomto věku je důležité s dětmi o emocích mluvit, aby pochopily a naučily se, že žádná z emocí není špatná, a aby umělo každou z emocí prožít bezpečně a konstruktivně.

Proč má smysl s dětmi mluvit o emocích - a jak na to?

Každý rozhovor s dítětem o jeho emocích je pro něj jasným signálem, že se mu snažíte porozumět, nahlédnout do jeho vnitřního světa a dát mu najevo, že v tom není samo. Otevřeným hovorem pomáháme dětem lépe si uvědomit své pocity a naučit se tyto pocity pojmenovat a bezpečně s nimi zacházet. Učíme děti vnímat emoce ne jako slabost, ale jako svoji přirozenou součást. Tím zároveň pomáháme rozvíjet i jejich empatii, která je klíčová pro budování jejich zdravých vztahů. Děti, jejichž emoční prožívání je rodiči přijímáno a respektováno, mají nižší riziko vzniku úzkostí, depresí nebo problémového chování. Ale jak na to? 

Téměř každý den čelíme stresovým situacím, kdy dítě křičí, vzteká se a nebo pláče. V takových chvílích pracují na plné obrátky i naše emoce a sami kolikrát máme potíže je udržet na uzdě a zachovat si klid a rozvahu. Tím, že zvládneme své reakce ukazujeme zároveň dítěti, jak lze s emocemi zacházet. Křičíčí nebo vztekající se dítě nekárejte ani nezlehčujte jeho pocity. Buďte mu nablízku, pokud možno v klidu, a nabídněte mu svou laskavou náruč – aby vás mohlo obejmout a cítilo se v bezpečí. Ve velkém emočním vypětí nemá smysl danou situaci hned vysvětlovat nebo řešit, protože mozek dítěte je zcela zahlcen emocí a nereaguje na logické argumenty. Jakmile emocionální bouře dítěte odezní, je ten správný čas si s ním promluvit, rozebrat co se stalo a jaké byly jeho pocity.

Jak tedy dětem pomáhat zvládat emoce v různých obdobích jejich vývoje?

Každá etapa vývoje dítěte přináší nové schopnosti prožívání, vyjadřování i zvládání emocí. Dítě se postupně učí své pocity regulovat a pokud víme, co je v určitém věku schopné zvládnout, můžeme mu citlivě a s důvěrou pomoci. Díky tomu vyroste v emočně vyrovnanou osobnost, připravenou budovat zdravé vztahy.

V prvních dvou letech svého života dítě emoce spíše prožívá, než chápe. Pozoruje a učí se, jaké jeho emoce vyvolávají reakce okolí - třeba když pláče, přichází maminka nebo tatínek. Tím, že na jeho projevy citlivě a rychle reagujete, pomáháte budovat důvěru a zároveň učíte dítě, že emoce nejsou nebezpečné. Aby si mohlo začít spojovat pocity se slovy, používejte jednoduché věty typu: „Vidím, že jsi smutný.“

Ve věku 2 až 4 let se u dětí začíná objevovat širší škála emocí, které však stále neumí dobře regulovat. Jejich vztek, typický pro tento věk, často vzniká z frustrace – dítě své pocity nedokáže vyjádřit slovy. Učí se rozeznávat základní emoce, jako jsou radost, smutek, vztek nebo strach, ale zatím jim plně nerozumí. Pomozte mu pocity pojmenovat – například větou „Zlobíš se, protože…“. Dobře funguje i učení emocí pomocí obrázků nebo postaviček. Při záchvatech vzteku zůstaňte co nejvíc trpěliví – právě tím dáváte dítěti vzor, jak s emocemi nakládat. Společné dýchání může pomoci situaci zklidnit: nádech přirovnejte k přivonění ke kytičce, výdech ke sfouknutí svíčky.

Zhruba od čtyř let si dítě začíná více uvědomovat nejen své vlastní emoce, ale i pocity lidí ve svém okolí. Postupně se rozvíjí jeho empatie a dítě se snaží své emoce nejen pojmenovávat, ale i ovládat. Povídejte si o emocích pomocí her, pohádek nebo konkrétních situací ze života. Když je dítě rozrušené, pomáhejte mu uklidnit se hlubokým dýcháním. Nezapomínejte také oceňovat, když své silné pocity zvládne – třeba větou: „Bylo to těžké, ale zvládl jsi to.“

První uvědomělé regulování emocí přichází přibližně kolem šestého roku. Dítě se snaží emoce zvládat, například tím, že se pokusí uklidnit nebo změnit činnost, a začíná mluvit o svých pocitech. Dokáže lépe pochopit, jak jeho emoce vznikají a co je jejich příčinou. V tomto věku ho povzbuzujte k vyjadřování pocitů slovy. Pomozte mu také přesměrovat pozornost, aby se uklidnilo, a zkoumejte společně, co se stalo před tím, než se rozlobilo nebo rozrušilo.

V rozmezí 9 až 12 let jsou děti schopné větší seberegulace a začínají si více uvědomovat vliv svého chování na ostatní. Prohlubuje se jejich emoční inteligence, i když reakce v náročných situacích mohou stále zůstat impulzivní. V tomto věku je důležité se s dětmi zaměřit na rozebírání složitějších emocí, jako jsou vina, stud nebo zklamání, když k těmto emocím dojde. Učte dítě dívat se na situace z pohledu druhých: „Jak se asi cítil tvůj kamarád, když jsi...?“ Poskytněte dítěti prostor pro vlastní rozhodování a pomozte mu následně vyhodnotit, jaký vliv mělo jeho rozhodnutí.

Nastupující puberta emoce prohlubuje, ale také značně komplikuje. Dospívající děti už emocím rozumí, ale schopnost jejich regulace je silně ovlivněná hormonálními změnami a tlakem okolí. Právě proto stále potřebují vaši podporu a pocit bezpečí. Snažte se jim naslouchat bez hodnocení nebo zlehčování jejich pocitů. Pro teenagery jsou jejich emoce skutečné, i když na vás mohou někdy působit přehnaně. Vyjádřete jim své pochopení místo bagatelizace, jako například v podobě věty „to přejde“. Nebojte se s dětmi mluvit i o vlastních pocitech a chybách – tím upevňujete důvěrný vztah.

Zvládat emoce dětí je náročné, ale nejste v tom sami – jsme na jedné lodi

Zvládat emoce dětí v průběhu jejich vývoje je náročné, ale naučit je s nimi pracovat je ještě těžší. Každý den, kdy dětem nasloucháte a pomáháte jim zvládat jejich pocity, jim dáváte cenné nástroje pro zdravý a vyrovnaný život. A jednou, díky vám, to samé naučí i své vlastní děti.

Pokud byste se chtěli dozvědět ještě více o tomto tématu, můžete si poslechnout rozhovor s Katkou Královou na rádiu Wave:

Vzdor, vztek, emoce: Jak to s dětmi ustát a neselhat? — Nevýchova