Maminky, řekněte STOP pocitu izolace

Naďa Kublinová
30. 7.
Minut čtení: 3

Říká se, že mateřská jsou nejkrásnější roky. Občas mám pocit, že mateřská je spíš tříleté odnětí svobody. Nepodmíněně. Jen s tím rozdílem, že moje cela má větší okna, kuchyňku a záchod, kde jsou dveře evidentně zbytečné. Jo a taky mohu ven, i když z 99 % ne sama. Nechci si stěžovat. Jen vás chci vzít s sebou na chvíli do hlavy mámy, která se občas dívá ven z okna a přemýšlí, kdy naposledy mluvila s dospělým člověkem jinak než mezi dvěma větami: „Nesahej na to!“ a „Pusť to!“

Sdílení bez předsudků

Když máte kolem sebe kamarádky ve stejné fázi života, máte s kým sdílet slasti i strasti rodičovství. Ale když zůstanete na to všechno sama, pocit izolace se pomalu vkrádá do každého dne. A pak si říkám – jsem v tom sama? Nebo jen všechny mlčíme, protože se to „má zvládat“?

A když se se svými obavami a pocity konečně odvážíte vyjít „na veřejnost“, místo pochopení přijde „soda“. Od jiných žen. A o to víc to bolí.

Zahltí vás komentáři typu: „Tak sis ty děti neměla pořizovat, když to nezvládáš.“ “Chudáci děti, mít takovou matku”..., která si jen dovolila za celý den jednou postesknout.

Přitom to může být skvělá máma, která se dětem věnuje nejlépe, jak umí. Jen by taky někdy potřebovala “obejmout”. Představte si, že místo ní máte před sebou dítě, které právě upadlo a svoji bolístku vnímá jako konec světa. A někdo mu místo pochopení vmete do tváře: „Nefňukej! Nic ti není.“

A podobně se někdy cítíme i my – mámy a tátové, co ze dne na den zůstali doma. Navenek nám přece nic není. Tak proč fňukáme? Vždyť máme to nejcennější – bezbranné stvoření, kterému jsme dali svůj život. Najednou máme jiné povinnosti a radujeme se i z těch nejmenších pokroků. Z věcí, které by nám dřív možná ani nestály za zmínku.

A i když jsme naplněni láskou, štěstím a vděčností, že máme svého potomka, může se nám do života pomalu vkrádat samota. A vnitřní ticho, které nikdo neslyší. To je ta odvrácená strana rodičovství. A než si to uvědomíme, jsme v tom až po uši.

Jaký vliv má izolace na naši psychiku?

Rozhodně ne pozitivní. Dokáže změnit naše vnímání sama sebe a své hodnoty pro ostatní. Samozřejmě pro své dítě jsme, my rodiče, ty nejdůležitější osoby na světě. Je ale zcela normální, že chceme být vnímáni a pozitivně hodnoceni i ostatními kolem nás. Být máma a táta je obrovská role, ale často společensky neviditelná nebo je zlehčována. Není však dobré je brát na lehkou váhu a signály izolace přehlížet. Ať už u ostatních nebo sami u sebe. Pojďme se podívat, co by mohlo pomoci, když budeme cítit frustrace.

Mluvte o svých pocitech s někým blízkým nebo vyhledejte odbornou pomoc. Založte si třeba svůj deník, hlavně pocity nezadržujte v sobě.
Dopřejte si čas pro sebe, i kdyby to bylo jen 30 minut s knížkou v ruce nebo se zavřenýma očima.
Zrušte svoji představu “supermatky”, ta funguje jen na internetu.
Spojte se s ostatními rodiči. Může to změnit víc než si myslíte.

Nejste v tom sami. A už vůbec v tom nemusíte zůstávat

I když máte kolem sebe plno lidí, můžete se cítit sami. Možná je pro vás těžší navazovat nová přátelství. Možná vás oslovování cizích maminek na hřišti stresuje. A právě proto jsme vytvořili aplikaci Primarodič.

V ní se můžete snadno a bezpečně seznámit s dalšími rodiči ve vašem okolí. Vyhledejte maminky a tatínky podle města nebo třeba vašich zálib.

Co získáte stažením bezplatné aplikace?